Peter Beste patří mezi mladou generaci fotografů, v níž vyniká výběrem a kombinací zajímavých témat se zřejmým zaměřením na subkultury, a takřka dokumentárním stylem, který se vyznačuje expresivitou a bezprostředostí okamžiku. Jeho patrně nejznámějším projektem je série fotografií "Norský black metal", která tematizuje black metal nejen jako hudební žánr, ale v širším měřítku i samostatnou subkulturu, ze které vystupují dobře známá jména jako DARKTHRONE, EMPEROR, GORGOROTH či MAYHEM. Poslední jmenované měl možnost fotit na jejich turné. Z Peterových dalších prací nelze nezmínit fotoset houstonské rapové scény či fotografie s rurálními a urbanistickými motivy. Jednotlivé projekty byly publikovány knižně i časopisecky a vystavovány v USA, Evropě nebo Japonsku. Peter Beste žije a pracuje v New Yorku. 

V poslední době jsi pracoval především na sérii fotografií tematizujících norskou black metalovou scénu. Jaké byly podněty pro vznik tohoto projektu?

Black metal mě vždy fascinoval jako kultura a současně hudební forma. Čím hlouběji jsem do něj pronikal a získával podrobnější informace, tím více jsem si byl jist, že by toto téma stálo za samostatný projekt. Obecně to vypadá velmi zajímavě, co mě však skutečně přimělo věnovat tomuto tématu tolik času, je právě kulturní význam norské black metalové scény.

Jaké bylo tvoje první setkání a pozdější spolupráce s norskými hudebníky?

Navštívil jsem jejich koncerty v Texasu, kde jsem v té době žil, a udělal několik málo fotografií. Ty jsem zaslal norským kapelám, které jsem chtěl fotografovat a převážná část oslovených souhlasila. Většinou jsou to příjemní a praktičtí lidé. Žádný z nich nenosí v každodenním životě make up, takže bohužel nejsou tak děsiví, jak by si lidé mohli myslet.

Téma norského black metalu jako takové může vykazovat širší, např.sociologické aspekty. Byl jsi v kontaktu s někým, kdo se v tomto smyslu zabývá fenoménem norské BM scény? Byla tvá práce např. použita jako podklad pro teoretickou studii?

V Norsku jsem hovořil s profesorem sociologie, který se z části zaměřuje na extrémní hudební žánry. V 80. letech působil v punkové kapele nazvané BLACK DEATH. Pokud jde o druhou část otázky, zapůjčil jsem několik fotografií lidem, kteří zpracovávali disertace zaobírající se black metalovou subkulturou. Zatím však nejde o nic veřejného.

Ve svých pracích se poměrně hojně zaměřuješ na prostředí subkultur, ale i na tak odlišné záležitosti, jakými jsou např. rurální témata.

Řekl bych, že témata, jimiž jsem se doposud zabýval, mají vždy v určitém bodě spojitost s mým dětstvím. Vyrůstal jsem v Houstonu na rapu a metalu, což alespoň částečně vysvětluje, proč jsem později fotografoval metal, houstonský rap či i tak odlišné věci jako jsou benzínové pumpy a odpočívadla pro nákladní vozy.

Život v Norsku je mi blízký z mnoha důvodů. Zdá se, že tamní obyvatelé vykazují mnohem větší  úctu a soucítění s ostatními lidmi – politicky, společensky a dokonce i na osobní úrovni, což tak zcela nelze tvrdit o USA. Na základě vysoké úrovně péče o zdraví, demokracii a vzdělávání zvolila OSN Norsko ideálním místem pro život. Norsko je navíc druhou nejbohatší zemí na světě a to má pouze 4 miliony obyvatel.

Oslovuješ hudebníky jako první nebo jsi ve většině případů kontaktován ty?

To závisí na situaci. Ze své vlastní iniciativy jsem vždy kontaktoval black metalové kapely a houstonské rapery, protože se jednalo o práci na poměrně rozsáhlých projektech. Fotím-li však pro časopisy či jiné účely, pak jsem to zpravidla já, kdo je oslovován.

Jak je to s tvými budoucími projekty? Hodláš některé ze stávajících dále rozpracovat?

Stále aktivně pracuji jak na projektu norského black metalu, tak i sérii fotografií houstonského ghetta, takže i nadále tu a tam fotím v Norsku a spoustu času trávím v Houstonu. Pro příští rok připravuji také několik výstav a hledám vhodného vydavatele pro jejich knižní podobu.

Četl jsem tvé interview publikované na http://suicidegirls.com. Přemýšlel jsi někdy nad fotografiemi, které by se blížily právě této tematice?

Ne přesně v tomto duchu, nicméně můj další projekt bude pravděpodobně tematicky zaměřený na sex a bude mít velmi blízko k tzv. „nízkému umění“.

Pomineme-li dokumentární styl, vyzařuje z tvých fotografií značná dávky expresivity. Pracuješ spíše spontánním způsobem nebo je vše předem do detailu promyšleno?

Většinou pracuji spontánně, protože používám poměrně jednoduché prostředky. Lokalita je samozřejmě důležitá a příprava vždy vyžaduje určitou míru plánování, poněvadž obyčně pracuji na nových místech a musím např. pátrat po typově rozmanitých lidech. Jakmile jsem ale na tam, dokážu být velmi neformální a jednoduše se pustím do díla.

Tvé projekty byly vystavovány a poté publikovány také jako knižní alba v mnoha zemích světa. Myslíš, že je reálná šance vidět někdy v budoucnu tvé práce také v České republice?

Reálné to samozřejmě je. Nicméně je pro mě poměrně obtížné někoho najít, protože v České republice nemám žádné kontakty. Víš o nějakých zajímavých galeriích?

Je fotografie jediným prostředkem tvého uměleckého vyjadřování nebo používáš i další formy (malba, digitální zpracování obrazu apod.)?

V této chvíli se plně věnuji fotografii.

Zabýváš se také reklamní a zakázkovou fotografií?

Tu a tam pracuji na něčem podobném, není toho však příliš.

V průběhu posledních let jsi spolupracoval s hudebníky a umělci z rozmanitých žánrových kategorií. Jaké jsou tvé hudební preference?

Mám poměrně široký záběr. Aktuálně poslouchám spoustu houstonského rapu, na nějž se se svým projektem zaměřuji. Mám také rád něco ze 60. let, indie kapely, soul a mnoho dalších věcí.